Chile a Argentina 2018/2019

Pátý rok po sobě utíkáme na Vánoce pryč z toho shonu a vracíme se po 8 letech do Chile a Argentiny.

13. prosince čtvrtek

Ráno se dobalíme, uklízíme dům a jedeme autem do Medlánek. U penzionu předáváme Táni auto a jdeme na šalinu. Je zima. Do Kropole na vlak a do Židenic. Zde čekáme v čekáně na rychlík do Vídně. Pozorujeme divné lidi kolem nás. RegioJet staví i na Dolním nádraží, na hlaváku už začala dlouhodobá výluka. Jedeme v kupé a kupujeme si kafíčko a bagety. Ve Vídni čekáme v zimě na nástupišti na vlak na letiště.

Na letišti máme čas, najdeme si tedy klidné místo. Barunka jde dělat brusku (průzkum), já si čtu a usínám. Hodíme batohy do check-in a jdeme D63 dole. Nalodíme se do letadla a letíme do Istanbulu. Dostáváme jídlo, díváme se na filmy. V Istanbulu jdeme k informacím, protože máme nárok na hotel. Pošlou nás přes pasovou kontrolu a jdeme k Hotel Desk. Zde nás rychle vyřídí a máme štěstí, že hned jede bus, který nás veze do hotelu. Vidíme z dálky drsnej hodel postavený do oblouku. Náhodou k němu zamíříme, je to náš ***** hotel Elite Europe. Posílají nás na pokoj 305. Luxus. Umyjeme se a jdeme spát, je po půlnoci.

14. prosince, pátek

Vstáváme v 6.00 nevyspaní. Jdeme na luxusní snídani v 6.30 v patře M. 100 druhů sýrů, včelí plástev, výborné pečivo… Rychle to do sebe kopneme a jdeme na 7.00 na recepci Pouští vnitřní vodopád jako v Kataru. Bus nás bere až av 7.20 na letiště, kde jdeme rovnou k bráně. V 10.00 letíme a začíná bingování filmů. Sněhulák, Inception, Dannyho 8, Shape of the water, Blade runner, …

Jídlo a pití výborné jako vždy. Ještě dojídáme bagety z domu. Do Bunenos Aires přilétáme v 11 hodin. Cesta místy vyklapená, ale nakonec je vše v pohodě. Jdeme pro batohy a sehnat místo na spaní. Objevujeme na ochozu koberec, tak vytáhneme karimaty a jdeme spát Špunty do uší a klapky na oči zaručí pohodovou noc.

15. prosince, sobota

Máme celý den na letiště, ale spíme dloluho. B dělá průzkum?, ale bolí ji hlava, tak jdu vystát frontu na vybrání peněz, exchange za 37.2 za dolar, měním 100 USD. Pak se jdu ptát na mobil SIM + data, ale 550 na měsíc nám přijde moc. Odevzdáváme batohy a 17.00 z vedlejšího termínulu C letíme do Baroloche. Cesta hladký, ale přistání trochu házelo, fouká totiž vítr. Dostali jsme v letadle alespoň pití a křupky. Z letiště ven na busové nádraží, kde 30 minut čekáme. Po nastoupení zjišťujeme, že potřebujeme kartu, tak vysockuji u 2 lidí, ať nám pípnou. Cesta měla být za 33 USD, nakonec jsem lidem vnutil pouze 50 USD. V centru vystupujeme, zapadá slunko. Jdeme do hostelu, uložíme se v mini pokojíku s rozvrzanou postelí a jdeme na večeři. B si dává kuře, já vegetariana hamburger. Poté jdeme na hostel a usínáme ve spscácích.

16. prosinec, neděle

Ráno jdeme na nídani, dostáváme 2 malé chlebíky, dáváme si čaj a kávu. Přesuneme se do hotelu, je neděle, tak jsou informace zavřené. Jdeme se projít podél vody, fučí. V obchodech jsou dreky a samá čokoláda. Vrátíme se k hotelu, nakopuípme na oběd a jdeme se ubytovat v 13.00. Myjeme se, plánujeme kam jet na internetu. V 17.00 deme naproti nakoupit na vandr věci na vaření. Nic moc, těstoviny, kaše, kečup, žádný zázrak. Otevíráme si víno, já prosím o dos vasos, aby to mělo úroveň. Víno je kyselé a nic moc asi za 60 Kč. Ovíněni jdeme spát.

17. prosinec, pondělí

V 7.00 vstáváme, 7.30 na snídani. Je docela bohatá, tak se cpeme. Necháváme si batohy na recepci, obchod je ještě zavřený, tak jdeme na informace ANDINO. Zde nevrlý borec, neradí nic zásadního, ale úsek na velkém okruhu nejde bez průvodce projít, tak měníme plány na PAMPA LINDA trek. Ten se prý dáá jít, ale máme si dát pozor. Kupujeme v kiosku SEBU kartu na bus, malou bombu ve sportu a jdeme čekat na bus č. 10 do COLONIA SUIZA. Za chvíli jede a asi hodinu kolem jezera za 40 USD nás veze skoro k výchozí značce k REFUGIO ITALIA SEGRE. Zajedeme si až do osady, ale 800 m se vrátíme a vyrážíme do kopce lesem po značce. Před námi jde holka a starší pár, který předběhneme u řeky. Dáváme si na oběd epčivo a taveňák. Po cestě údolím podél řeky potkáváme skupinky, předbíháme je. U kemping place se nezastavujeme a kolem vodopádu stoupáme vzhůru. Po cestě předbíháme skupinku čtyř, přechází potok pomalu. Začíná stoupání v lese. Potkáváme sestupovat dvojice od refugia. Cesta se mění na kamenitou a kolem kusů sněhu dostoupáme k jezeru NEGRO. Jsou u něj pěkné plácky na spaní, ale jdeme se napřed nahlásit do refugia. Mluvím s paní o naší cestě, prý pře dnámi šla skupina, tak je můžeme po stopách následovat. Zapisuji nás do knihy i s číslem, co nám přidělil online systém. Nabereme vodu v jezeře a jdeme vybrat vhodný plácek na spaní. Cestu za jezerem vypadá ostře: půjdeme po sněhových plotnách nad jezerem, nemůžeme uklouznout, jinak bychom se vykoupali. Uvaříme večeři a jdeme spát. Ještě si asi 30 min čtu a apak usínám taky.

18. prosinec, úterý

Po snídani jdeme lézt po sněhu. Nakonec to není tak hrozné, sníh je sice ráno ještě zmrzlý, ale jsou v něm stopy a svah není tak prudký, jak vypadal od chaty.

Po přelezení asi 4 plten se dostáváme na pláň do velkého suťového kotle. Stezičkami jdeme vzhůru, kousek přes sníh a po pár metrech jsme v sedle. Počasí azuro, vidíme fjord jezera Nahuel Huapi, dokonce Cerro Tronador. A hlavně jezero Laguna Cab, kam máme namířeno. Akorát je mezi ním a námi hluboké údolí.

Nevidíme kam pokračuje značka, tak jdu na průzkum doleva v sedle. Objevím mužíky a v dálce vidím stezku, tak se tudy vadáme. Stezka ale neklesá a my potřebujeme dolů do kotle, tak traverzujeme suťoviskem, je to docela nepříjemné, ale nakonec spadneme dolů do kotle, vysypeme pískoviště z bot a najdeme opět značku.

Dál bez značky ani ránu!

Sestupujeme jemným pískem s kopce a začíná les. Stezka je hodně prudká, ale jsou tam značky, což nás uklidňuje. Asi 400 m níž překračujeme potok u kterého je tábořiště. Pokračujeme dál až k soutoku. Zde obědváme a já jdu přes řeku hledat značku. Kupodivu je dobře značené, tak v klidu zvegetíme a vydáme se džunglí s bambusy vzhůru.

Stromy jsou popadané na stezce, tak často lezeme přes velké kmeny. Rychle ale skončí les a vyjdeme na pláně a po prašné stezce lezeme směrem k velkému skluzavkovitému vodopádu. Stezka vede podél něj a až v horních partiích jde přímo přes něj. Ale to už jsme u jezera Laguna Cab. Problém je, že tu končí značka a ani po hodině hledání ji nenalézáme. Podle mapy má jít kolem, ale kde nic tu nic. Rozhodujeme se tedy vrátit. Bohužel, nebudeme riskovat.

19. prosinec, středa

Ráno si trochu pospíme a vstáváme až v 7.00. Už v 8.00 nasnídaní vyrážíme zpět. Počasí se trochu zhoršilo, zatáhlo se nad horami. V 9.00 jsme u soutoku. Ve 11.30 vylezeme nad les a obědváme se sockaptáky. Držíme se zuby nehty znašky a mužiků a lezeme suťoviskem do sedla, kde jsme asi v 13.00. je tu chladno. Značka byla asi 100 m od místa, kde jsem ji šel na druhou stranu hledat… Pokračujeme dolů k jezeru. Sníh je měkší, tak se po něm hůž leze. Jdu nás odhlásit z knihy k paní do refugia. Tu mrzí, že jsme nenašli cestu, prý jsme měli brodit k tábořišti a pak hledat cestu ve svahu. Tak příště… :)

Bavím se s 3 turisy “tienes otros zapatos?” Jdeme dolů asi hodinu k tábošiti, kde už nějací borci dělají oheň. Začíná pršet, tak stavíme stan a vaříme. Uleháme za zvuku kapek na plachtě.

20. prosinec, čtvrtek

R8no polojasno, ale docela chladno. Protože chceme stihnou bus v Colonia Suiza, vyrážíme v 8.30 rychlým krokem podél řeky dolů údolím. Jde to rychle a na silnici jsme za 2 hodiny (asi 10 km). Jdeme do “centra”, kde jsou kýčovité obchůdky. Čekáme na lavečce ve stínu a pak na slunci na bus č. 10. Dojedeme do Central a jdeme na wi-fi do Tierra Gaucha. Paní má volno, tak se ubytováváme, rozvěšíme si hadry a stan a B jde nakoput. Mě bolí hlava asi ze sluníčka. Hledáme si na netu info o trecích v Chile a o Circuito Chico. Počasí na 3 dny má být dobré. Vyřizujeme emaily, já píšu Milošovi a Cimonovi K. Ochutnáváme další víno. Celý den odpočíváme, večer jdeme na nákup podruhé, jsou dlouhé fronty, 2 čipsy. :)

21. prosinec, pátek

Později vstáváme, balíme se. Na snídani jdeme před 9.00, je tam dost lidí, nespěcháme. Barunka kupuje letenky do Calamy ze Santiaga. Po 10 se checkoutujeme a jdeme čekat na bus. Dobíjím SUBE kartu. Busem č. 35 jedeme do horského letoviska Villa Catedral. Po pěkné vrstevnicovce s hovady v zádech jdeme směr Refugio Frey. Brainstormujeme o důchodcích a aplikaci tůdnů v životě. Na začátku stoupání lesem nad řekou obědváme s hovady. Asi za 2 h pak dojdeme po pěkné stezce k refugiu. Vyzvedávám č. 66 za 100 USD a jdeme se válet na slunku. Pozorujeme horolezce na skále nad refugiem. Čteme si, pak před západem slunce postavíme stan (moc nejde vypnout) a vaříme. Pak se umyjeme v jezeře a jdeme spát, čtu si. K ránu fouká vítr a stanové plachty mlátí, tak noc není moc klidná.

22. prosinec, sobota

Nedáváme si budík, tak se budíme sluncem v 8.30. Lidi pomalu vstávají. Snídáme, balíme všechno zaprášené. U baňos čistíme zuby a vracíme deculku (100 USD dostávám zpět). V knize jsme zaregistrovaní a vyrážíme zleva jezera k stoupání do sedla. Cesta je slabě značená, ale snadno sledovatelná. U jezera se posilníme a vyrazáme sněhem přes sedlo. To je nahoře hodně kamenité, ale v něm se otevírá výhled široký na jezero, hory a hřeben za ním, Tronadore, horní stanici lanovky an Cerro Catedral. Sestupujeem ne nepříjemným suťoviskem dolů, na kraji lesa pod svahem si vaříme těstoviny s tuňákem. Předbíhají nás 2 samostatní borci a další skupinky (jedni se psem). Zůstávají za námi obědvat a my vyrážíme pěkným lesem údolím k jeho konci. Zde se cesta zvedá a les řídne, ale znašky vypadají čerstvě značené. Vystoupáme na kamenitý kopec do kotle, kde po mužicích pokračujeme do stěny. Přes prudký a mníh lezeme na skálu a doufáme, že jsme správně, ale hned se vyhoupneme do sedla. Odtud vidíme refugio Jakob, ale cesta k němu je prudkým suťovým srázem dolů. Už podruhé dneska. Zatneme zuby a začneme stoupat. Barunka už je unavená, tak raději postupujeme pomalu. Svah nás svedl do kamenitého koryta, kterým slezeme do lesa, kde se konečně cesta narovná. Podél potoka jdeme k jezeru a refugio. Cesta měla být 6 hodin, ale šli jsme ji déle než 7 h. V refugio nám borec poradí, kam jít spát, tak si najdme volné místečko (je tam docela dost lidí a už vybrali dobré plácky), ale nakonec se zašijeme do křů a protože je jasno, ani nestavíme tropiko. Uvaříme si večeři, umyjeme v baňos a jdeme po náročné etapě brzy spát.

23. prosinec, neděle

Ráno nespěcháme, protože nevíme o žádném autobusu do Bariloche. Zaplatíme 2x50 ARS v refugiu za použití baňos a vyrazíme dolů podél potoka. Značka j e modrobílá skoro jako vlajka Argentiny. Potkáváme lidi v obou směrech, asi jdeme oblíbeným úrolím. Pod vodopády se údolí narovnává a stává suchým. Otravují nás hovada, tak pokračujeme rychle. Asi 13 km vede cesta až k silnici. úUdolí se spojí s vedlejším, které jsme o den dřív překračovali, vidíme i horní stnice lanovek nad Cerro Catedral. Dojdeme k chatě, sedneme na chvíli do stínu, nabereme vodu. Zde parkuje dost aut, proto asi tolik výletníků v údolí.

Sejdeme kousek níš na hlavnější silnici a zkoušíme stopovat. Je prašná a je vdro a nic moc provoz. Asi po 3 km nám zastaví Švýcar, co jede do Bariloche vrátit půjčené auto, vyhazuje nás pod náměstím v centru. Jdeme sednout do stínu a Barunka jde na wi-fi před hotel najít ubytování. Vrací se s úsměvem a jdeme se ubytovat do pokoje Tangoinn hotelu v 5. patře. Po mírném problému s kartou platíme 2 noci a jedeme výtahem do pokoje 503. Výhled na jezero je fakt pěkný Umyjeme se a odpočíváme. Jdeme nakoupit jídlo a víno.

24. prosinec, pondělí

Štědrý den. Vstáváme odpočasí, ale je hluk a celou noc kapal protíkající záchod. Jdeme se projít do města a do kavárny, kde plánujeme další cesty a letenky. Dáváme si espreso a latté a jsme spokojenil. Barunka při návštěvě záchodu v patře zakopen a rozsekne si palet a natluče stehno. Je to moje gramla. :) Cestoup zpět v TODO nakupujeme jídlo a víno a jdeme domů volat s rodiči. Pereme si. Napčed s Táňou a Kamčou, mají už po večeři. Pak s našima, konečně si zřídili Viber. Po náročných telefonátech si prodlužujeme na recepci pobyt o den. Chceme navštívit vinotéku, odpoledne nám tvrdili, že můžeme přijít na košt za pár korun. Když tam asi v 18.30 dorazíme, tak nás vypoklonkuují, neumí anglicky. Zklamaní jdeme hledat jinou a náhodou narazíme hned naproti našeho hotelu na pěknou vinotéku, kde mají stejný degustační “makinu” jak vedle. Ujme se nás příjemný pát a vysvětluje vzorky, kterých máme asi 7. Všechny je fotím. Barunka nejvíc chutná to nejdražší Black Tears Malbec. Já si dávám skleniku (1,5 dcl) Vallisto Malbec. Sedíme u stolečku a máme pěkný Štědrý večer. Zdokumentujeme obchod fotografiemi a jdeme spát.

25. prosinec, úterý

Tento den je v Chile hlavní svátek, obchody mají zavřeno, ale busy by podle řádnu a lidí měly jezdit. Čekáme na nejbližší zastávce na bus č. 20 do Llayo Llayo přístavu, ale nic nejede. Asi po 1 h projede bus, na zasvácee se hromadí lidi a nakonec po dalších asi 20 m dojede č. 20, naplní se lidmi, my se tam vecpeme a jedeme asi 50 m. Vstoupíme u přístavku, Barunka jde na záchod a vydáváme se na okruh po městském parku Llayo LLayo. Jdeme po pěkné pěšině kolem jezera, laguny. Jdeme celý okruh, kde už je lidí míň. Pod horou Llayo LLayo se trochu ztratíme a Barunka se naštve, že valím dopředu. Vezme si sluchátka a jdeme zpět tam, kde nás vyhodil bus. Na skále na vyhlídce jsme si před tím dali oběd: krekry se sýrem. Po chvilce čekání jede bus a my se vracíme do hotelu.

26. prosinec, středa, Přesun č. 1

Abychom nemuseli brzy ráno busem do Osorna, koupili jsme si bus jen do Angostury. a odtud další den do Osorna. Dojedeme na terminal v [Bariloche] a čekáme na bus na pařezu v prachu. V cca 9.30 jedeme podél jezera do Angostury, turistického městečka dál na sever. Heldáme hostely a kempy, ale po asi hodině bloudění kolem města jsme drahé kempy zavrhli. Barunka na informacích na wi-fi ojednává hradní hotel, hodně vtipné, za asi 800 Kč pro oba. Check-in je ale až ve 3, tak se přes obchod (kupuji víno) pomalu šineme směr Caastillo del Caballero. V parčíku u zaprášené cesty jíme, pak vedlejšími cestami jdeme asi 2 km ven z městečka. Hrad vypadá vtipně. Nikdo tam není, recepční neumí anglicky a čekáme asi půl hodiny v restauraci s divnoborcem, dá nám chlazenou vodu. Jdeme se ubytovat do pokoje, všechno je jakési nedodělané, uloupané… Jdeme se vyvepřit do vyhrívaného bazénu, Barunka si čte na středověké lavečce. Já se rochním. Jdeme platit, ale nefunguje jim internet, tak to moc nejde. Platíme 1302 ARS, takže ok. Ale anglicky fakt neumí. Barunka pere hadry. Vymýšlíme plány dál.

Ještě asi v Bariloche jsem si přečetl komentáč pod trekem Puyehue o tom, že po výbuchu sopky 2011 trek zmizel pod lávou a dá se vyjít jen na vulkán. Měníme tedy plány a jdeme až do Osobna namísto jenom do Anticury.

27. prosinec, čtvrte, “přesun č. 2”

Tento den se chceme dostat co nejdál k Los Angeles, kde se jede k treku Antuco. Ráno nám nychastá divnoborec snídaní v 7.30, v 8.00 máme objednaný taxík na terminal. Zde čekáme na bus přes sedlo do Osorna, Chile. V druhém patře si sedáme do semi-cama a jedeme do sedla. Na argentinské celnici to jde rychle, pouze nám dají razítko. Za sedlem (nic nejde vidět přes mraky a mlhu) je chilská celnice, tam vytáhnou všechny batohy a i příruční zavazadla nám očichávají psi. Ve frontě si počkáme na razítko a jdeme do busu. Po chvíli pokračujeme dál. Omylem jsme provzli ohryzek od jablka a křížalky. Pes měl asi rýmu.

Sledujeme cestu kolem Puyehue, ale náznaky sopečné činnosti nejdou vidět. V Osornu jsme asi 12.30, ihned se ptáme na bus do Los Angeles, ale nikdo nic nemá, tak koupíme cama do Temuso za 8000x2 CLP. Nakoupíme v místním makru (diskont) a 2 empanády a čekáme na bus po 15.00.

V asi 17 jsme v Temucu a rychle kupujeme za 2x4000 CLP bus do Los Angeles, už trochu horší kvalita. Málem ho nestihneme jak čekáme na papas fritas ve fast foodu v terminálu. Nabalíme rychle jídlo do pytle a jdeme do Los Angeles. Zde rychle z autobusáku jdeme na druhý “rural” odkud má jet bus do Antuco. Je asi 21.00. Máme štěstí a stíháme poslední bus 22.00 za 2x1500 asi 90 km. Zase horší kvalita busu, ale o půlnoci jsme v Albanico, východiště treku kolem vulkánu Antuco. Jdeme potmě po silnici směr trek asi hodinu a na konci asfaltu vedle cesty stavíme stan a usínáme. Je 1 v noci. je krásná noc plná hvězd, pozorujeme mléčnou dráhu.

28. prosinec, pátek