Nepál 2014

Naše první návštěva Nepálu. Zcela nás učaroval. Po několika letech jsme se do něj vrátili s 3 dalšími kamarády.

28. listopad

29. listopad

30. listopad

Přilétáme v 10.47 do KTM, vyplňujeme víza, platíme, naštěstí chtějí všichni 15 dní, tak fronta pro nás je krátká. Chceme sehnat lidi na společné taxi, ale marně, nahání nás orec, že taxi místo za 700, tak za 350 a že nám ukáže hotely. Známá finta, ukecám ho, že za 350 i když si nevezmeme hotel. Posílá s námi bratra, ten je docela v pohodě, pochopil, že jedeme lowcost a když si nevezmem hotel za 15 USD, tak za nás doplatí 350 taxikářovi a nechá nás jít. Hledáme levné hotely, ale nejde to, až nás zastaví borec a nabídne za 9 USD, to chceme, ale jeho teta domácí chce 12 USD, ale když my ne, tak nám dají soc pokoj za 7 USD, jupí. Borec nám chce nutit služby agentury, ale zbavujeme se ho a jdeme po scých. Nejprve schecknout autobusák, ale je tam zmatek, tak jdeme radši vyřídit permity. Daší se nám jen na první část treku, že zbytek půjde v Lukle. Nastává hlavní nákupní část. Sháníme výbav, všechno je levné, ale chceme Vítkovi péřovku jen na teď, tak hledáme nejlevnější. Nacházíme za našich cca 650 Kč. Super, zelenou péřovku si a je XL a má jednu kapsu šitou naopak dozadu, ale nekupte to, že :D

Jdeme do kanceláře za borce z hotelu. Asi pll hodiny do nás jeho bratr hustá, že potřeujeme průvodce a jeho bus do Jiri. Posloucháme ho a pak uctivě odcházíme.

Pak ještě čínské polévky, rukavice, brýle… Jediné, co nemáme, tak crocsy do chaty, ale spoléháme na Jiri. Večeříme v pekárně se slevou :) a jdeme spát.

Tak se balíme balíme a bereme první taxík (smlouváme odchodem z 500 na 300). Na autobusáku jsme 4.47. Posadí nás do busu a slibují cenu 630 / os. Jedeme s místními. Batohy nakonec dáme na střechu. Zastavuje se na každém rohu, nabírají se lidé. cCesta je dlouhá a klikáatá. Do Jiri se kodrcáme skoro 7 hodin. Po cestě spíme chvilku, paní mně šahá na koleno :) Vidíme poprvé hradbu Hmilaájí. Před obědem stavíme na jídle. Rýže s čímsi co dle Barunky chutná jako kytka. Omáčka drsně pálí, přidám si ji ;) Jíme rukama, je toho hodně. (Je to dalbhat).

?????

Balíme a bereme první taxík (smlouváme odchodem z 50 na 300). Na autobusáku jsme 4.47. Posadí nás do busu a slibují cenu 630/os. Jedeme s místními. Batohy nakonec dáme na střechu. Zastavuje se na každém rohu, nabírají se lidé. Cesta je dlouhá a klikatá. Do Jiri se kodrcáme skoro 7 hodin. Po cestě spíme chvilku, paní mně šahá na koleno. Poprvé vidíme hradbu Himalájí. Před obědem stavíme na jídlo. Rýže s čímsi co dle B chutná jako kytka. Omáčka drsně pálí, přidám si (ájíme rukama) , je toho hodně. Jedeme dál. V Jiri jsme asi v 13.30, kupujeme vodu a sanály. Dál po silnici a začínáme stoupat po značce. Furt do kopce. Výhledy nejsou v údolí, je opar. Jdeme do sedla, je chvilku před západem. Vidíme poprvé na cestě hory.

2. prosinec, úterý

Ráno si necháváme chystat snídani na 6 a budík dáváme na 5.45 (teda těžko říct, pořád nevíme, jakýá je čas.) B čeká na placky a já se balím. Vařím čaj, ale kus ho vyliju mimo termosku. Placky s medem, 3 dostáváme s sebou. Hned nato jdeme do check-inu, kde je 7.40 Zapisujeme se, pak nás odchytne policajt, zapisuje si cestovní pasy. Jdeme po prudkých schodech nahoru. Jde to ztuha, na oběd jsme v sedle, sejdeme trochu níž a jíme. Otravují děcka. Suším zadek. Předhíhají nás znovu Američanky, ptají se mého zadku na cestu. :) 13.00 vyrážíme dolů. Přes vesničky, kolem škol, model. Lidé zrazují od další chůze, asi chtějí nás ubytovat. Říkají, že Kinja je 4 hodin odtud. Jdeme dál. Scházíme zkratkou k mostku, tady nám tvrdí 4 km do Kinja. Jdeme dál, Američanky jdou přes další most, my zůstáváme na pravém břehu. Jdeme proti proudu, ptáme se furt lidí, značka skončila u mostu. U mostku v další vesnici pauza. Za mostem podél řeky mezi domky po pěšině. V lese jsou tam rozstřikovače - proč? Už jdeme dlouho, tak lezu na cestu do stráně. Nahoře mic, ukazuji na B, ať leze za mnou, ale naštěstí mě nevidí. Tak lezu dolů a jdeme dál po pěšině. Začínají domky, holčička s chlapečkem se chtějí fotit. Přecházíme potok, mapa sedí. Zapisujeme se do knihy a jdeme hledat guest house. Odchytává nás borec, co umí Česky “ahoj, jak se máš” Ubytováváme se a jdeme na večeři, rýže s jačím sýrem. Jdeme dříve spát. (Američanky na pokoji asi hulí trávu.)

3. prosinec, středa

Snídáme poridge s cukrem. Vycházíme 7.10 a hned stoupáme do prudkých schodů. Čeká nás 2000 m nahoru. Stoupáme kolem domeůčku, škol, potoků. Vidíme stopy Franzouce. Po cca 3,5 h nás předbíhají Američanky. Jdeme do sedla, kde chceme obědvat. B už ale nemůže a je naštvaná, tak obědváme tibetský chleby s nutelou (tureckou). Došel nás Australan, kámoše nechal někde za sebou. Sedlo mělo být tak 2 900 mnm. Pokračujeme kolem jezírka po hřebeni dál nahoru. Cesta se horší. Jdeme kolem Goyam vesničky. Je úplně jasno. Na hřebínku si dáváme pauzu, jíme slunečnice, pojeme Supradyn. Australan mi půjčuje dalekohled, do dalšího lodge by to nemělo být přes kopec jak tvrdí mapa. U lodge jsou Američanky. Jdeme tedy dál, abychom je trumfli. U Himalaya lodge zastavujeme - nikdo tam není, zapadá slunko. Přichází holka a zve nás do spol. místnosti. Dáváme si čaj, pak se jdeme ubytovat a na večeři (fried rice + cheese + egg). 19.00 jdeme na zuby a spát. V noci nás budí hluk z větru. Uprostřed noci jdeme na záchod, mraky moře, fouká teplý vítr.

4. prosinec, čtvrtek

Barunka má svátek, Radim má 34. narozeniny. Vstáváme v 6.15, ale paní zatápí už v 6.30, má trošku posunuté hodiny. Snídáme práškový poridge, je hodně zvláční a trochu slaný. Chvilku po 7.00 vyrážíme, v sedle u žsvítí sluníčko. Vyslékáme se v něm: Lanjura La (3530). Dva psíci nás doprovází po prudké cestě, která vede jinak, než říká mapa. Přes Taktor jdeme do Junbesi (2700). Po cestě se vyloupne Number (6959). Kolem školy Hillary school sestupujeme do Junbesi. To je větší, je zde i obchod. Bez zastávky jdeme dál, přejdeme řeku a začneme stoupat směr Namuche. Po cestě si vaříme čínské polévky na cestě. Přichází mraky, tak na vyhídce Mt. Everest nevidíme. Phuteng vesnici procházíme, dohání nás Australané, vypadají rozhádaní. Američanky nás předečly už při sestupu ze sedla ráno. Procházíme kolem Budhy nově postaveného. (S transliterací je potíž, je nekonzistenní i v rámci jedné mapy) Po zvlněné vrstevnicovce mírně klesáme přes Salung, přes vodopádky a mostky (převádí zrovna krávy, tak čekáme). (Až po někola dnech jsme pochopili význam NUMBUR = NUMBER.) B bolí nohy, masíruji jí je a jdeme dál. Předchází nás kůň - první v Nepálu. 17.20 dojdeme do Ringnu. Odtud vede cesta do Saleri, takže sem se budeme za 14 dní vracet a půjdeme na dříp do Saleri. Ubytovánáme se v lodvi na náměstíčku, ubytujeme se a jdeme na večeři. Ceny zase o něco stouply. Objednáváme si opět glutamátovou rýřži oba a milk tea ve small pot. Čistíme si zuby a jdme spát ve 20. Chvilku si čtu.

5. prosinec, pátek

Ráno jdeme v 6.45 na snídani, nikdenikdo. Venku mrzlo, je jinovatka. Přilétají rajky, zkouším ostřit s 80-200 na nekonečno a když se mi to podaří, rajky jsou pryč. Thamserku a Kengtega svítí ve východním slunci. Stoupáme do sedla asi 300 m. Proti nám jdou oslíci. Je stále zima. V sedle vidíme nové hory, asi teprve to Kangtegu. Čeká nás sestup 1 4000 m dolů k řece. Postupně se vyslékáme. Proti nám chodí stále víc oslů. Fotím starého pána na zápraží v Taksindu. Dlouhý sestup pro rozbité cestě. Nunthala je větší vesnice, přecházíme zde Něku právě obědvající. Dáváme si pauzu po 11.00, nad námi přelétá obrovský roj včel. Poslední část je prudká, zase oslíci. Přecházíme přes 109 m dlouhý most. Má být visutý, ale je to běžná lávka. Jsme v 1 600 m. n. m., je vedro. Stoupáme do Jublingu asi 150 m. Odsud ještě dál do sedla. Po cestě se zastavujeme a dáváme si na kameni oběd - placku s nutelou. Čtu si SNLP. 14.45 vyrážíme vzhůru. Jde to pomalu, je vedro, ale přichází mraky. V sedle jsme cca 15.50. Fotím si mohylu na vrcholu, dojdou nás Němka a průvodce. Jdeme dál do Kharikhoy hledat lodge. V 16.15 jsme ubytovaní, tak si dáváme oba sprchu. Já si i peru. Máme pěkný pokojík, čistý. Za šera jdeme na večeři. Před tím uvaříme vlastní čaj. Na chvilku zhasáná světlo. B. si dává fried noodles. Zkouším černý čaj. Vaří o zde z čajového prášku - je výborný. Jí tu jenom 2x denně: dopoledne a večer. Dnes jsme přešli řeku, která teče z ledovců pod Mount Everestem. U nás doma dneska chodí Mikuláš.

6. prosinec, sobota

Ráno zaspíme, B vzbudí světlo v 6.37. Rychle se balíme a jdeme snídat musli a poridge. Uletěl ručník, B byla chvilku špatná, že nám ho ukradli. Vyrážíme v 7.30. Hned za potokem stoupáme do Bupsy ?. Nakonec je cesta relativně po vrstevnici. Za ostrohem se ponoříme do stínu a jdeme po klouzavé cestě (slippery trail). Je tam ještě jinovatka: za celý den tam nezasvítí slunce. Jdeme mírně z kopce do Paiya. Je to krátký den. Na jednom místě si vaříme čínskou polévku a promrzneme, protože tam nesvítí slunce. Za potokem začíná vesnice, my jdeme asi do půlky délky protějšího svahu. Ubytováváme se a je mi blbě, mám teplotu, tak si dávám panadol a asi 1,5 h spím. B. si čte. Pak jdeme na večeři - už je mi líp. Jsme tu sami s místními, pouze pani u kamen vypadá jako Evropanka (plete rukavice). Objednáváme si brambory, tak to dlouho trvá. Paní si přisedne a vylyze z ní, že je Švýcarka, dobrovolná učitelka. Celý večer si s námi povídá, respektive nám povídá. Pár zajímavostí:

7. prosinec, neděle

Vstáváme v 6.00, ale protože je posun 4.45, ještě se válíme. Snídáme oba musli s mlékem, loučíme se s Švýcarkou. Vycházíme ve stínu. Jdeme mírně vzhůru na ostroh, skoro stále ve stínu. Schválně míjíme Luklu, jdeme po skalnaté stezce pod Lukou. Letadla nám létají nad hlavou. V údolí jsme prošli Surke. Chaurikharka je moc hezká - v kameni postavené domy, spousta mlýnků. Na konci si dáváme obědovou pauzu. Čtu SNLP. Jdeme dál - v další vesnici se připojují turisté z Lukly. Je to humus. 5x víc nosičů, spousta tlustých turistů, obchody, pozlátko, royal sherpa lodge, reggae bar, kulečníky, kavárničky. Jsme znechuceni, tak jdeme dál, přes řeku do menší osady za přítokem zleva. Jsme tu sami v malém pokojíku č. 1. Jdeme na večeři, dáváme si dal bhat s nášupem a čaj - jsou tu levnější. Dopisuji deník za dva dny. Večer si ještě čteme, jdeme spát v 20.30. Soused děsně chrápe, špatně spím.

8. prosinec, pondělí

Osmý den na cestě z Jiri. Vstáváme později v 6.30. Vařím čaj na cestu. 7.15 jdeme na snídani. Máme oba musli. Pak se balíme a jdeme údolím přes Benkar kolem řeky k soutězce. V Monjo na konci u skály je TIM check point - kupujeme permity a sestupujeme k řece. Přecházíme mosty. V místě, kde se stíkají 2 řeky jsou nad sebou 2 mosty. Začíná stoupání do Namche Bazaru. Proti nám jdou turisté, s námi jdou nosiči, jsme o trochu rychlejší. V půlce je kohoutek, zmírní se stoupání. Před Namche je kontrola. Cesta se rozděluje, ale my procházíme středem Namche - spousta obchodů, hotelů, velkých malých (Hill-ten). Ve vyšší části se zastavujeme na oběd v lodgi s výhledem. Celý den se honí mraky postupně se ochlazuje, jdeme v dlouhých rukávech. Dávám si dal bhat, B. si dává mixed fried rice. Je to pěkné připravené. V restauraci je i knihovnička. Plakáta expedice Czechoslovakia 1987. Pravděpodobně sem jezdí i Rajbas a Livingstone. Lepíme podrobnější mapu izolepou. Přichází borec Španěl - jeden kámoš si vymknul koleno, tak v Namche dávají odpočinkový den. My nasyceni pokračujeme dál do kopce, jsme ztuhlí. Trošku bloudíme uličkami a musíme na cestu po jačích stezkách. Dál pokračuje upravená cesta jak pro vozíčkáře. Otevírá se výhled na Ama Dablam. Fotím táky a koroptve, ale začne blbnou objektiv. Už je cca 16.00, B. začíná být nervózní. Potkáváme 2 holčičky, fotím je a ony nás doprovází dál do vesnice, která vypadá jako japonská zahrada - na kamenech, v mlze (navečer přichází mraky), na stromech visí zvláštní mech… Pokračujeme dál, proti nám chodí spousta nosičů se dřevem. Odbočka do Gok-yo. Smráká se. Docházíme do vesnice, rozhodujeme se, že ještě sestoupíme k řece do Phungi Tanga. Docházíme za šera. Je tu pusto, ale dostaneme v Zambala lodge pěkný pokoj a ve společenské místnosti se pěkně topí. Dáváme si nudle a povídáme si s chlapečkem anglicky. Pekárna mimo sezónu nefunguje. Vařím čaj na pokoji, na další den.

9. prosinec, úterý

  1. den na cestě. Spíme v Phungi Tanga u milých lidí. Jsme tam sami. Ráno v 6.45 už chodí nosiči vzhůru. Pobalíme se, dáme si musli a jdeme přes most, kolem policejní kontroly. Přidá se k nám pes. Stoupáme po hezké cestě, čeká nás asi 500 m vzhůru. Výhledy na Ama Dablam. Odchází mraky a od 10.00 už je úplně jasno, hned je tepleji. Pes nás stále sleduje. Fotím koroptve. Asi v 11.20 fotím strop a nástěnné malby v bráně - jsou erotické. Psa v těchto místech naštěstí ztrácíme. V Tengboche je velký a prý nejstarší klášter. Otevře se pohled do údolí, kam další den zamíříme. Nezdržujeme se a jdeme dál, mírně z kopce do Deboche a Milingga. Je tu spadený most (utržená skála), ale místní postavili nový opodál. Nabírám vodu z řeky a nad mostem si vaříme 2 čínské polévky. Čeká nás asi 200 m výstup do Pangboche. Po cest jsou mohyly, v jedné bráně se fotme. V pangboche jsme brzy, asi v 14.00. Původně jsme sem nechtěli, protože je tu o 700 výš než předchozí den, ale ušli bychom moc málo, tak končíme tu. Alespoň se projdeme ke škole nad vesnicí. Asi 100 metrů - kolem kláštera s obrovským modlitebním mlýnkem. U školy čekáme na západ. Je tam socha gurua. Sestoupíme níž, vyfotím pár fotek a jdeme se schovat do lodge - teplota prudce klesá. Jdeme na večeři, fotím západní světlo na horách. Noc je klidná, spíme dobře.

10. prosinec, středa

  1. den na cestě. Ráno snídáme musli ve studené místnosti. Venku mrzne. Vydáváme se údolím mírně vzhůru. Asi po hodině dojdeme na slunko u Shomare ? (4010). Pijeme čaj. Přes Orsho (4 190). Stoupáme pomalu, je zima i na slunci. Proi nám jde spousta turistů. Přes sedlo (4270) směr Periche, které se se rozhodujeme obejít - vyjdeme na stráň and ním a pokračujeme po hraně po vrstevnici směr Thokla. B. je hodně unavená, mně se jde dobře, ale oba jsme jaksi stísnění mezi těmi velkými horami okolo - jsme v obrovkém údolí, svítí slunce, ale je mi nějak divně - asi že nikde nejde vidět civilizace. Postupujeme pomalu, kolem je ár jaků. Na oběd máme jen tyčinku a málo pijeme - to jsme dneska teda nezvládli. Osada na mapě je opuštěná, v 15.30 dojdeme do Thokly (4 620). B. už je na pokraji sil. Ubytujeme se, pojíme nějaké meruňky, vypijeme litr citronového čaje a je hned líp. V 17.30 jdeme na večeři, dáváme si rychlé nudle - jsou během 10 minut. Ve společenské místnosti sedí 3 Skandinávci a parta (asi) Korejců - vaí si na vařiči vlastní jídlo, smaží si maso z vlastní konzervy - jsou snad horší jak Francouzi se svou kuchyní. Na pokoji smrdí kouř z okolních komínů. Dveře jsou masivní plastové, okno nedovírá a táhne skrz něj (taky plast). Noc byla vcelku klidná, spali jsme až do cca 6.00, pak začali lidi dělat bordel.

11. prosinec, čtvrtek (12. den na cestě)

R8no snídáme až v 8.15 - čekáme na slunce. Dáváme si obligátní musli. Hned nad chatou nás čeká prudký výstup asi 150 m. Jde to velmi pomalu - předbíhá nás Australan, který valí až do Gorak Shepu. My jdeme pouze 300 m do Loboche - nechceme to přepísknout. Nad stoupáíním čekám na B. a čtu si - uklidil se vítr a je slušně, ale tenké mraky se honí po obloze. Vidíme Pumo Ri a Gorak Shep, resp. Kala Pathar nad nám. Terén se zmírní a jdeme podél potoka vedle norény. Ve 12.00 docházíme do Leboche (4 9X0) a na pokoji (mají dvojsklo, ale stejně tam táhne) vaříme čaj a polévku. Na chvilku si leháme, ale mně začně být blbě, tak na aklimatizační výlet nejdeme - zase mám asi slabou teplotu. B. si čte a já polehávám. Nakonec si beru panadol a jdeme po 18.00 na večeři. Ceny jsou tu o poznání vyšší. Ve společenské místnosti je spousta plakátů. I Radek Jaroš. Kromě nosičů tu je pouze 1 dvojice a my. B. si dává míchané brambory, já těstoviny s kečupem - ale je mi zle, tak to do sebe tlačím jen stěží.

12. prosinec, pátek (13. den na cestě)

Ráno vycházíme až za sluníčka. V noci vyla venkovní teplota kolem -10 °C. Ráno už je -2 °C. Podle mapy nás čeká rovná cesta kolem morény. Předchozí večer jsme zaslechli, že po cestě není tekousí voda, tak nabírám v potoce ráno vodu a vařím čaj. Nabírám taky na supradyn. Snídaně je opět musli, ale B ho nedokáže pozřít. Bereme ho do pytlíku a razíme do Gorak Shep nebo Goraksae. Jdeme pomalu. Zajdu se podívat na pyramidu - italskou výzkumnou stanici - je kousek mimo cestu. Na konci rovné cesty je stoupání do sedla - jde proti nám dost lidí ve skupinkách - většinou vypadají zničeně. Po sedlu pokračujeme přes suťoviska - je to pořád nahoru a dolů a zabere nám to další hodinu. Potkáváme Australana. Zvládl to rychle, mrkl do Everest Base Campu a valí dolů, za pár dní letí z Káthmandú na Bali na pláž. Asi v 13.30 uvidíme Gorakshae u vyschlého jezera. Sejdeme a ubytujeme se v Himalayan lodge. Nosič nám dal po cestě vizitku a zdá se, že nelhal. Dokonce máme místnost s dvojpostelí. Není nám dobře, ale pro jistotu ještě lezeme asi 15-200 m nad chaty, směr Kala Pathar. Bolí nás hlava, ale nahoře je pěkný výhled (fotím nás). Jdeme po druhé cestě pomalu dolů - dojdeme zpět v 16.00 a do 18.00 ležíme v posteli - na pokoji už možná mrzne, nebo alespoň skoro. Po 18.00 jdeme na večeři - ve společenské mstnosti je skoro plono. Jsou tu Korejci a Němci - hřejí se u kamen nebo hrají karty, popíjí čaj nebo píší deníček. :) Noc je bezesná, chodíme na záchod a bolí mě hlava, takže moc nespím.

13. prosinec, sobota (14. den na cestě)

Vstáváme 4.40, ale zdá se zataženo, tak na Kala Pathar nejdeme. Asi v 7.00 jdeme směr Everest Base Camp, ale je zima a zataženo. Navíc nám je blbě. Otočíme to a zbalíme se - je zima. Dáme si na snídani brambory a čaj, natlačíme to do sebe a vyrazíme dolů. Začíná sněžit - je zima. Je nám ještě šoufl, ale cesta jde líp - do Loboche dojdeme v 11.00. Ani se nezastavíme a pokračujeme dál. Potkáváme Němku z Ringmu ?. Potkáváme i zničeného borce z Pengboche - šel první sedlo. Za námi je husto, na horách je čerstvý sníh, vuše mraky a mlha. Něco drobného padá, ale není to nepříjemné. V Thokle se zastavujeme na oběd. Je tam pořád ta otravná holčička. Dáváme si brambory a black tea small pot. Je tam španělská skupina, docela hlučná. Dojíme, trochu se ohřejem u kamen a vyrazíme dál dolů. Jdeme jinak než v protimsměru - spodem údolím kolem zamrzlého potoka. Je pořád zima. Procházíme přes Periche, skoro nikdo tu není. Přes řeknu a sedýlko (opět nás provází pes) dál dolů. Je už tepleji a je nám lépe (hlava už nebolí). B,. je trochu blbě, alejde se nám dobře. Skončíme v Pengboche, ve stejné lodge jako cestou nahoru. Plánujeme výled nad Pokharou. Kolem 18.00 jdeme na večeři. Jsou tu dva páry - Australani a asi Angličani.

14. prosinec, neděle (15. den na cestě).

Do 0.30 nemůžu spát. Ráno se probouzíme a všude je bílo - asi od 6.00 sněží a je asi 5 cm nového sněhu. V 9.00 jdeme na snídani. Objednáváme si rýži se vším všudy. Australská dvojice je zaseklá - nemůže nahoru. Druh á dvojice nemá průvodce - v 6.30 jim asi přišel vrátit zbytek peněz a šel si svou cestou. U snídaně se dovídáme, že šel celou cestu z Gorak Shepu bez nich - asi se nepohodli. Austrlakcá dvojice a jejich průvodce kalkulují - čekají asi do 11.00 a pak vyráží taktéž dolů. My raději čekáme - občas venku silně chumelí a cesty by nebyla příjemná. Po velmi vydatné snídani si jdeme lehnout a celý den si čteme čtečky. Venku je pořád hnusně a celý den víceméně sněží. Večer už je asi 10 cm sněhu. Je ale docela teplo - pomalu taje. Nejde vidět někdy ani na krok. Velý den se shora trousí skupinky, odpoledne se ubytovávají v lodgi jako my - jsou promoklí z cety, často nachlazení - kašlou a chrchlají. V 16.30 jdeme na večeři. Ve společenské místnosti je plno - lidé se suší, jí, čtou si - potkáváme známé tváře, zdá se, že lidé raději scházejí do nižších poloh. Neustále sněží - za okny se počasí nelepší - sledujeme ho až do usnutí.

15. prosinec, pondělí (16. den na cestě)

Ráno se probouzíme po 6.00. Okna máme zavnitř namrzlá, takže nevidíme jak je. Na záchodě se podívám z okýnka a je úplně jasno - krásný výhled na zasněžené hory. Jdu se stativem fotit Amadablam. Asi v 7.30 teprve leze slunce a svítí na okolní hory. Jdeme před 8.00 na snídani - dáváme si napůl rýži. Lidé se chystají dolů - venku je velká zima, tak -10 °C tipuji. Po 8.30 vyrážíme dolů, cesta už je třochu prošlápnutá. Fotíme po cestě, je úplné jasno. Přecházíme řeku a cestou nahoru do Tengboche už potkáváme spoustu turistů, jak jdou nahoru. Někteří sešli a zase se vrací - my jsme udělali dobře, že jsme počkali den v Pengboche. V Tengboche jsou nádherné výhledy. Ale sníž už se rozpouští a v lese prší ze stromů. V Phengi Tanga ? na mostě to klouže. Stoupáme pomalu do vesnice ve stráni, kde si dáváme ve staré (asi zrušené) ubytovně dal bhat a výborn mikl tea. Slunce občas zasvítí, jinak je docela zima. Dal bhat je s velmi pálivou zeleninou. Po obědě pokračujeme vzůru do stráně, předcházíme Korejce. Pak přes ostrohy s výhledem na Thamserku a Everest do Namche Bazaru. Sem docházíme asi 16.30 a jdeme se ubytovat do lodge, kde jsme po cestě sem obědvali. je tu příjemný kuchař se starým pánem, který nám topí. Od 17.30 jsme u kamen ve společenské místnosti, zpovídáme kuchaře: za pár dní se vrací do Káthmandú helikoptérou přes Jiri. Sušíme boty, dáváme si momo ?

16. prosinec, úterý (17. den na cestě)

Ráno je hnusně a zataženo. Čekáme asi do 8.30, pak jdeme na snídani (mixed rice). Rozhodujeme se, zda sestupit do údolí - občas i sněží a je zataženo. Asi v 10.00 se vydáváme dolů. V uličkách je sníh namrzlý, ale jak sestupujeme, tak se sníh rozpouští a je ho méně. Jde se celkem dobře - checkujeme TIMS karty a rychle sestupujeme k dvěma mostům k řece - proti nám jde docela dost turistů. V Monju si nás zapíší a jdeme dál. Až v Toktoku se zastavujeme na oběd (14.00?). Dáváme si dal bhat a omeletu. Donesou nám k tomu i super pálivou kořenovou zeleninu naloženou v oleji. Nedá se jíst :) Asi v 15.30? pokračujeme dál - do Chkamikarky už nedojdeme, končíme v Nuringu před stoupáním do sedla - už se stmívá (17.15). Ubytujeme se v Yeti Guest House - jsme tu opět sami. Na večeři nám hash brown, B si dává vařené brambory. Hrozně se přejíme. 2 kluci si čtou knížku - raubíři.

17. prosinec, středa (18. den na cestě)

Ráno je jasno, nechce se nám ze spacáku -venku se ochladilo. Lezeme v 7.30, dáváme si snídani (musli a chapatti s marmeládou). Vyrážíme z Nurningu ve stínu do Chheplungu - zde se odděluje cesta do Lukly. Přes Charikarku pod Luklou ve skále po chodníčku do Surke (2 290 m. n. m.). Pak ve stinné stráni (bahno, vlhko) nahoru 700 m do sedla Chutok La. Vidíme (15.00), že do Bupsy už to nestíháme, tak jdeme jen do Paiya (2 730 m. n. m.) do stejné lodge jako předtím. Švýcarka už tu není - užíváme si posledních paprsků, máme asi stejný pokoj jako Švýcarka. B si dává boiled potatoes, já rýži se zeleninou + milk tea small pot. Pán nám radí s ubytováním v Nenthale a s jeepem ze Saleri. Čteme si čtečky. Spíme sami v domečku.

18. prosinec, čtvrtek (19. den na cestě)

Vstáváme 6.30, je jasno a zima - lezeme pomalu ze spacáku. Vařím čaj. Na snídani nám pán říká, že je potřeba sedět v jeepu vpředu nebo uprostřed - ne vzadu, kde to skáče. Večer prý zavolá do lodge v Saleri a domluví nám to. Přeji ťastnou cestu a vyrážíme na kluzkou stezku do Bupsy. Naštěstí není moc hrozná, jde se dobře. Asi 2 h na ostroh, pak sestupujeme do Kharikhaly. Zde jsme asi 13.00, obědváme u paní, kde jsme bydleli. Dáváme si smažené nudle, sušíme se na slunci. Po jídle 13.50 vyrážíme do sedla a dolů k řece. Má to být do Nunthaly 4 h. K řece jdeme 1,5 h. Potkáváme zde českou dvojici - první v Nepálu. Jdou do protisměru a chtějí dojít do Kharikhaly. Byli tu loni, ale pořád sněžilo, tak se do Kukly letadlem nedostali. Začínáme stoupat směr Nunthala. Víme, že dojdeme za tmy, ale stoupá se dobře - ve stínu. Asi v 18.00 docházíme do Nunthaly s čelovkami. Na chvíli jsme ztratili cestu a paní nám na otázku Nunthala this ways, Everest Guest House! Všechno odkývala a odyesovala. Chvilku hledáme na náměstí Everest G. H., ale je tu jen Hotel Everest a lidé o jiném neví, tak jdeme tam - asi je to ono. Ubytováváme se ve 3. patře a jdeme na večeři. Jsou tam 2 dvojice - Rakušáci a Španělé - ti mají nosičo-průvodce. Čekáme dlouho na večeři (dal bhat, vařené brambory). Je tam holčička, co nemá rodiče - chce si se všemi hrát. Píši s ní abecedu a číslovky anglické a nepálské. Po večeři jdeme (9.00) spát. Asi po půůl hodině se dům začne třást. Lezeme ze spacáků na chodbu, kde jsou Rakušáci. Narychlo se oblékáme a jdeme před hotel. Jsou tam lidé na ulici vyplašení. Říkám, ať se podívají do TV - krátce zmíní, že Nepál postihlo zemětřesení - i v Káthmandú bylo zaznamenané, ale nejsou hlášeny žádné oběti - trvalo asi 5-10 sekund. Jdeme po 10 minutách spát a doufáme, že to bylo pouze jediné otřásání.

19. prosinec, pátek (20. den na cestě)

Ráno v 7.00 snídaně. Rakušáci snídají, Španělé vyrážejí dolů. My asi v 8.00 vyrážíme do kopce, čeká nás asi 700 m. Předbíhají nás oslíci, v několika skupinách. Po cestě se nic zvláštního neděje. Asi v 12.30 jsme v sedle, chvilku odpočíváme. Sejdeme 300 m dolů do Ringmu, kde si v pěkné restauraci dáváme rýži směs a čaje. Do Salleri to má být 1,5 h. Nasyceni vyrážíme po vybagrované cestě dolů. Je to víc jak 2,5 hodiny. Procházíme přes vesnice až k letišti, ptáme se na Laxmi restaurant. ještě sházíme dolů přes nepěknou vesnici a několikrát se ptáme. Nakonec to po levé straně najdeme. Pá ví o 2 rezervacích na jeep. Za 300 RPS se ubytujeme a jdme na večeři. Došli jsme asi v 17.00, takže to trvalo skoro 4 hodiny - jsme uchození. Večeře trvá víc jak hodinu, mrzneme, dáváme si dal bhat. Snažím se domlouvat zítřejší odjezd, ale auto je prý rozbité a majitel nikde. Nakonec to domlouvám s jeho sestrou. Vypne na chvilku proud. Máme být v 4.30 nachystaní. Jdeme spát.

20. prosinec, sobota (21. den na cestě)

V noci na ulici štěká tupej pes, špatně spíme. V 4.00 vstáváme a rychle se balíme a jdeme čekat - nejsme sami, alespoň něco - jede s námi rodinka s 2 kluky. Řidič nepřijíždí a ani se mu asi nemůžou dovolat. Nakonec v 5.00 ? nakládáme batohy a za tmy vyrážíme po špatné cestě dolů do údolí. Jedeme až do rozbřesku, kdy stavíme na čaj (kupujeme sušenky). Jedeme namačkaní v jeepu - 3 lidi vzadu (a to nás varovali a rezervace měla být dopředu / doprostřed). Ale nakonec to vzadu tak neskáče. Naštěstí jedeme potmě - někdy jsou srázy značně strmé a hluboké. Sjíždíme zase do údolí, desítky km rychlostí 15 km/h. Sjíždíme k velké řece, zde jeep končí - most se teprve dokončuje - přecházíme přes pěší most přes opravdový život - slum, ve kterém prase žere lidské hovno na ulici. Za řekou si v restauraci dáváme dal bhat za 150. Nechceme k tomu maso, ale moc se k přirávání nemají. Jsou tam lidé z našeho taxíku - když přijede náš, tak nakládáme batohy a skládáme se do auta - přibyla slečna, tak se vzadu mačkáme ve 4! Je to dost hrozná cesta (vyjíždíme asi ve 12.00). Tak v 16.00 už mi umírají kolena, naštěstí děláme po serpentýnách pautu - dáváme si pálivé momo asi s masem. Jeden z kluků celou cestu blije do pytlíků, které postupjně vyhazují rodiče z okýnka. Projíždíme Daulithem v cca 17.00. Zvětší se cesta, ale přibude aut. Tvoří se zácpy, čekáme v kouři a prachu v kolonách. Do KTM dojíždíme za tmy - přes Bouddhu, přes zkratky. Vyhazují nás kdesi na náměstí - hledáme taxík do Thamelu, nejlevnější za 300 RPS. Odveze nás na známou křižovatku. Ptáme se v hotelech, 2. za 1 000 RPS bereme. Hned jdeme hledat pekárnu se slevou (20.00). Pak jdeme na internet napsat mail. Pak ještě pro dobrůtky do obchodu na rohu. Na recepci hotelu kupujeme lístky na bus do Pokhary. Borec nám je shání a donese až na pokoj (22.00). Umývám si nohy ajdeme spát. Noc je děsná - pod nám duní diskotéka až do 3.00.

21. prosinec, neděle

V 5.30 se budíme nevyspaní - jsme domluveni s borcem, že nás zavede na stanoviště busů, protože není schopný nám to popsat ani ukázat na mapě. Jdeme tedy potmě za roh na větší silnici asi 10 minut od hotelu. Stojí tam spousta busů, borec zjišťuje, jakáý je náš - nakládáme batohy a jdeme sednout - úplně dozadu do rohu (bude to houpat) asi protože jsme lístky kupovali na poslední chvíli. Čekáme asi hodinu v poloprázdném autobuse, pak přichází skupina Indů a jede se. Príthvínova silnice je děs, hopsá to. Kodrcáme se přes kopce, brzdy autobusu chvílemi kvílí. Je docela chladno a zataženo. Po 2 h zastavujeme, kpuje si samosu a čaj. Pokračujeme dál, po dalších 2 h znovu zastavujeme, dáváme si jídlo u paní naproti pseudo Starbucks. Podívaná: paní vystoupila z TOURIST ONLY dodávky, nakoupila sladkosti a dala je dítěti vedle ženy sedící na zemi a prodávající pomeranče - ta se na ni nechápavě kouakal. Paní spokojeně nasedla do dodávky a odjela. Kdyby raději nakoupila pomeranče od paní a rozdala je v dodávce, dala by tak peníze matce, která by s nimi naložila určitě líp. Takhle má děcko sladkosti a nic z toho. Dojíždíme do Pokhary - končíme na stanovišti turistických busů, kde se o nás hned perou taxikáři a naháněči. My je ignorujeme a jdeme pěšky do Lakeside South. Podle průvodce zkoušíme ubytování, ale je drahé. Asi 4x zkusíme různé hotely, všude jsou ochotní dát pokoj za 700. Nakonec bereme Cosy Guest House s balkónem s výhledem na Annapurny. Sprchujeme se (voda teplá až po několika minutách) a jdeme k jezeru - obejdeme nábřeží, koupíme mandarinky a přes město (Lakedise Notrh) zpět. Kupujeme pohledy. Je tu spousta obchodů, restaurací - jak v Chorvatsku. Zpět k hotelu, nakonec jíme u stánku momo, potato stick. Naproti kupujeme víno (tea leaves, spices, fruits). Japonky nemají drobné RPS, trapky. A jdeme na pokoj. Píšu pohledy. ***

22. prosinec, pondělí

Dlouo spíme do 8.00. Snídáme tousty s nutelou na terase - výhled na Annapurny. Jdeme k vodě, paní nás veze do Anadu - naproti. Od vody stoupáme po schůdkách kolem domečků (beware of dog) k malebné restauraci s výhledem na hory a Pokharu. Chvilku se tam zdržíme a pokračujeme ke stúpě na kopci. Napřed jdeme na vyhlídku a pak zpět na stúpu - utrhl se svah (srpen 2014) a málem se zřítila. Zouváme se a lezeme na ni. Pak pokračujeme ze svahu dolů po chodníčcích mezi domečky. Furt se ptáme na Devi’s fall, lidé nás posílají dolů. Sejdeme až do Ckhorepatan. Jdeme asi 1 km po silnici a tam je cedule - za stánky je skrytý vstupu do areálu za 30 RPS. V roce 1961 se tu koupala s manželem Švýcarka Davis a voda ji spláchla do vodopádu, či spíše propadání. Naproti je vstup do jeskyně, ale pro turisty je vícenásobně dražší, tak jdeme dál. Dáváme si smažené věci k obědu a jdeme asi 3 km podél letiště na autobusák. Zde se dozvídáme, že přímý bus do Sauhary nejede, tak zklamaně jdeme směr Lakeside. Bereme taxík za 150 RPS (jiní chtějí i 300 RPS). Jdeme do restaurace na čerstvou rybu a pivo, já si dávám momo. Pak přes obchody, kde si kupujeme trička domů. Já za 800, B za 1 000 vyšívané.

23. prosinec, úterý

Vstáváme brzy kolem 6.00. Rychle se balíme a jdeme pěšky na turistický autobusák. Jsme tam 7.05. Je tam spousta prodejců teplého sladkého pečiva, ale my už po cestě snědli ztuhlé buchtičky plněné krémem. Doprovázel nás pes, který zmizel až u autobusáku - n házení šutrů nereagoval jako rumunští psi. Hned krajní autobus (spíše minibus) je náš, tak nasedáme a čekáme. Annapuirna je v oparu, ale ranním slunci. Vyjíždíme docela na čas, ale protože jsme chtěli nejlevnější bus, tak je to spíš místní linka - borec neustále nahání cestující u cesty. Asi po 2 h zastavujeme na svačinu, ale u zoufalé restaurace, kde mají čaj za 50, tak si dáme jen ten a jíme venku banán a buchtičku. V jednom městečku za mostem odbočíme a jedeme na jih po horší cestě na Bharatpur a Tadi Bazaar. Nás ale vezou až na autobusák do Sauraky. Zde na ostrůvku vyřvávají naháněči. Nevšímáme si jich, ale jeden při odchodu nabídne 400 RPS za double room s odvozem, tak nasedneme do jeepu a veze nás do RhinoLand Hotelu. Vypadá velmi slušně, tak se ubytujeme (jsme tu sami) a rovnou si objednáme výlet do parku, jízdu na kánoi, výjezd na slonech, i bus se u nich dá koupit. Pak jdeme do města an oběd (dal bhat rulez!) a k řece - do západu asi hodina, tak jdeme podél řeky, kde se sluní krokodýl. Jdeme stezkou proti proudu a najednou lidé proti nám: “sir, you have red colour, there is young rhino and he may be angry, be aware!” Tak se jdeme mrknout - nosorožec se pase opodál ve slunci, tak foím (z povzdálí) naštěstí objektiv ostří. Pak se vracíme na soutok a čekáme na západ, je tam borec s 400/2.8, asi profík. Přes slunce projde slon a apěkně se před námi brodí. Po západu se vracíme přes vesnici, kupujeme repelent, chipsy a vodu. na pokoji zprovozňujeme moskytiéru, objednáváme při svíčkách snídani. Vymlátíme komáry až na jednoho a relaxujeme.

24. prosinec, středa

Vstáváme v 5.45 - busí nás borci, že je hotová snídaně, tak rychle lezeme - venku je tma a vlhko - hustá mlha. V altánku hoří svíčky a donesou nám big pot mléčného čaje. Já mám 3 čapátí, B tibetský chl=éb. Je docela chlano, čekáme na průvodce - vypadá zkušeně, provádí přes 30 let. Jdeme s ním zkratkou k řece - kupuje permity do parku, na břehu čekáme na další lidi - máme jet na loďce, ale nemají žádnou malou. Borec nám vykládá legendu o krokodýlech a slonech - slon když drží větev v chobotu, tak se moddlí k Višnovi. Vyrážíme za mlhy - po cestě vidíme jen pár ptáků - ale má to skvělou atmosféru, je chladno.

Jedeme asi 40 minut, pak vystoupíme - drží se nás skupina, která má asi nezkušené průvodce. Vidíme opice Rhesus Makak, spotted deer, sanba deer. V mlze řvou dva nosorožci - pozorujeme je se strachem. Ze Sibiře sem migrují kachny - u řeky, po 2 měsících letí zpět. Vidíme stopy tygra, drápy vyrytou zem, hovno sloth bear s termitími hlavičkami, co neumí ztrávit. Tygří hovno je zase plné chlupů. V břehu si dělají díry ledňáčci. Rady při útoku zvířat:

Náš průvodce už 5x bojoval s medvědem, často jsme spíš zvěř stopovali než procházeli pralesem. Postupně se mlha rozpouští. Na jeepové cestě odpočíváme - jdeme pak po ník pozorovací věži. Zde se zbavujeme 2 skupin, ale není nic vidět - zanoříme se znovu do jungle a stopujeme samba a spotted deer. Dojdeme k řece a vracíme se ztpět k přívozu. Převezeme se a jdeme na oběd do hotelu - dáváme si dal bhat a buff curry rice - přecpeme se tak, že si můžeme skoro hodinu pouze číst.

Pak vyrazíme pěšky ke sloní farmě. Je to asi 5 km podél řeky přes vesnice. Sloni tam hrají fotbal, pozorujeme malé slůně s přivázanou matkou. Obcházíme Elephant Breeding Center a jdeme nazpět stejnou cestou. Za 2 dny má být sloní svátek, ale my musíme nazpět to Káthmándú. Jdeme vyzkoušet KC ? restauraci - pěkně urpavená, sedíme v parčíku na lehátkách, ale ceny jsou příliš velké - jdeme do jiné si dát štědrovečerní jídlo - rybu. Sedíme v altánku z bambusu. Jídlo je výborné, fotíme se s ním. Jdeme poslat fotky do internetové kavárny a voláme domů. Dovoláme se nakonec do Adamov i Pwlhelli, ale nefunguje sluchátko, mikrofon. Na hotelu jdeme brzy spát.

25. prosinec, čtvrtek

Ráno si opět vstáváme do tmy. Zdá se, že všichni zaspali, an snídani nikdo, nakonec v 6.25 začne běhat průvodce a nosí jídlo. Když se najíme, jeep nás veze do vedlejší vesnice - rychle nasedáme na slona a vyrážíme - sedíme vzadu čelem vzad, jdeme ve 4 (+ řidič). Přejdeme řeku a ponoříme se do pralesa. Vidíme opičky, páva, divoké kohouty, termitiště, tečkované srnce, samba deer. Nosorožec není, ale zvířata neutíkají - necítí lidský pach. Na paloučku se jde řidič odskočit a my zůstaneme na slonovi. Pak nás vyfotí a jedeme zpět. Cestou to hodněhoupá a je to nepohodlné. Slon močí, prdí i kaká. Z lesa se vynoříme na opačné straně a už vystupujeme - trvalo to tak 1+1/4. Pohladíme slona a jedeme jeepem zpět - je zima, tak si zalezeme do spacáků - je pořád mlha. Asi do 11 ležíme a zahříváme se, pak jdeme do města a půjčíme si stylová kola, ale jsou polorozbitá a malá - blbě se na nich jede. Vyrážíme do Tadi, kde zahneme na hlavní směr Káthmándú. Asi po 3 km doleva, je tam cedule na 20 000 jezer. Kousek dál je ticket counter, za 100 RPS kpujeme lístky a jedeme po rozbité cestě dl asi 5 km. Kolem vyschlých jezer a potoků až k jezeru, kde je spousta uřvaných Nepálců. Jdeme po cestě okolo, ale nic nevidíme. Na vyhlídce u jezera je borec s 400/2.8, ale asi nic neulovil. Dál už prý nic není, tak se pomalu vracíme zpět - vidíme opice, dravce, ledňáčky. U pokladny jdeme pěšky po pěšině, ale nikam nevede - vyfotíme tygří stopu a jdeme zpět. Na hlavní cestu a přes Tadi zpět do Sauraky. Vracíme kola, platíme 250 za koloa jdeme na večeři do 2. patra. Dal bhat power 24 hours. Barunka má smaženou rybu s hranolkami - ryba byla bna kousky a donesli ji asi 20 minut před zbytkem, ale bylo to dobré. Během večeře zapadlo slunko. Jdeme do hotelu, po cestě kopuíme vodu a chipsy. V hotelu je živo, ptáme se, jestli jsou lístky na bus a jdeme se sprchovat - teče horká, je to příjemné. V hotelu se ubytovalio dost lidí, všude hoří svíčky. Vedle nás je hlučná dvojice, tak ju jdu sprdnout - zavřou se, ale mot to nepomůže. Jsou to asi Nepálci - naštěstí brzy zmlknou a my klidně usnme.

26. prosinec, pátek

Ráno se budíme po 7.00 - válíme se do 7.40 a pak se jdeme chystat. Dám Barunce náskok 10 minut a asi o 1 minutu vyhraju. V 8 jdeme na snídani - Rhino Land breakfast. Je toho hodně. 8.45 vyrážíme s Číňankou a 2 holkama na autobusák. V našem buse do Káthmándú sedíme skoro sami. Vyrážíme asi 9.30. Cesta jde pomalu. Stavíme na jídlo, tak jíme u místních, kupuji mandarinky. Bus nás vyhodí v Káthmándú kdesi nad Thamelem - jdeme pěšky na jih a ptáme se na Durbar Square. Asi za 30 m tam jsme, zapadá slunce (17.15). Jdeme hledat Himalaya Guest House, ale musí nás vést holka přes uličky, abychom trefili. Noc je za 700, ve 3. patře, tak to bereme. Jdeme hned ven - přes New Road do bočních uliček. Zalezeme do restaurace a že si nemůžeme vybrat, tak si berme menu mix. Přinesou cibuli v nálevu a divnou kyselou omáčku, pak tác s 5 miskami - dal, mléčnou omáčku, píálivou cizrnu, brambory s kořeníma a papriková omáčka. K tomu 2 druhy chleba a misku rýže (za 280). Platí se 10 % a 13 % taxa. Za 785 jsme přecpaní a jdeme zpět. Hledáme cukránu naproti Annapurna lodge. Pak jdeme na pokoj. Objevuji, že se dá jít na střechu odkud je výhled na město - půjdeme tam snídat.

27. prosinec, sobota

V noci pod okny štěkají psi. Vstáváme v 6.45, na střeše je tma, svítá až 7.10.

Jdeme se projít na náměstí dokud tam nikdo nevybírá vstupné. Začíná tam být živo. Pak na Jhoche do cukrárny Snowland - je ze 60. let, jsme tam sami - dáváme si 3 dortíky a čaj a kávu - jsou tam pomalované zdi. Pak po new Road k bráně a přes park na autobusák - zde nás jeden posílá doprava, druhý doleva - nakonec jdeme do zapadlé uličky, kde vyjíždí busy co chvilku do Bhaktapuru. Jedeme tam asi 40 minut. V Bhaktapuru jdeme k kesa, kde nás zkásnou o 1500 RPS na osobu - je to holt UNESCO. Náměstí Durbar je fotogenické - jdeme po hlavní ulici nejdříve na východ, pak na západ. V malé restauraci (krčíme se u stolu) si dáváme buff momo a chowmei. Navštívili jsme potter square, ochutnali king curd a smaženou sladkost. Na větší ulici čekáme na bus. Po ěmsta tam chodili prašiví psi. kdysa v chrámu požírá obětní dary. Fotil jsem hrnčíře -chtěl 20 RPS za to, ale smůla. V dřevořezbářství jsem se dozvěděl, že Češi kupují přesně to, na co se dívám. :) Bus je o 5 RPS levnější - projíždíme kousek od letiště. Když dorazíme do Káthmándú, jdeme po ulici směr Tamel. Tam nakupujeme dárky. V jednom obchůdku s čajem se zakecáme s borcem - studuje a prodává, aby si vydělal na studium (6 000 Kč/rok) na soukromé škole. Dává nám slevu. Dál hledáme Jin & Jang restauraci na doporučení Klárky, ale je moc luxusní. V krámku s cetkami u milé paní nakupujeme vonné tyčky, deník, náhrdelník. Vracíme se a zastavujeme u borce - pozve nás na čaj, koupíme si další mýdla a čaj. Ukazuje fotky rodiny, videa, kecáme o životě, penězích, studiu, tradicích - fotíme se, dávám nám navíc 2 masala čaje. Jdeme zpět na hotel odložit si vědi a pak do města - na Durbar Square, kde už nevybírají. Fotím se stativem lidi a palác. Kupujeme sýry, samosu, placky, chipsy a jdeme jíst na pokoj. Vařím čaj.

28. prosinec, neděle

Vstáváme brzy v 5.45 - na 6.15 jsme domluvení s borcem z hotelu, že s námi půjde na bus. Otevře dveře a jdeme k Ratuaparku. Na zastávce chytneme minibus a jedeme s borcem směr Boudhu - on vystupuje dřív - jede do školy. My pokračujeme dál. Vyhodí nás kousek od brány - platíme vstupné a jdeme obcházet obří stúpu. Před východem je tu spousta budhistů. Obcházíme ve směru hod. ručiček - fotím a je mi blbě. Po 2 kolečkách jdeme na střechu - není tam restaurace, ale lidi tam zapalují stovky svíček z másla - pouští nás ještě výš o 2 patra. Čekáme na slunce, ale svítí přes opar. Jdeme dolů, děkujeme za výhled a lezeme dál - jdeme na střešní restauraci, jdu se tam podělat, B objednává konvici čaje. Vypijeme ho, je mi líp - ještě jednou obejdeme stúpu a jdme zpět na Ratnapark. Když člověk ví to správné slovo, cestování je jednodušší. Minibus nás odveze za 25 na stjné místo jak z Bhaktapuru. Jdeme rovně dál - já běžím močit čaj na záchod schovaný v tmavém poschodí. Pěšky jdeme do Thamelu. Heldáme kavárnu - je pěkná, B jde na internet tisknout letenky, já jdu utrávec 100$. Koupím si zelené kalhoty, pak bundu a mikinu a ubrus a jačí deku, utratím snad 80$. Za B zpět do internetové kavárny - je naštvaná, že tak utrácím a na jiných věcech šetřím. Jdeme zpět do hotelu odložit věci - zdravíme po cestě borca z čajového obchodu. Pak jdeme hledat do Thamelu jídlo - obcházíme zleva Durbar Square, ale všude je buď zavřeno, nebo mají všichni jen buff momo. Dojdeme nakonec do Thamelu do malé restaurace, kde jsme sami - dáváme si hranolky a omeletu a vege burger. V zápaďáckém obchodě kupujeme sýr a bonbory pro kolegy z práce. Pak zpět na hotel. Po cestě si dáváme sladkosti v cukrárně. Na rohu kousek od hotelu nacházíme šajový obchod. Pán mi vaří 3 čaje na ochutnávku. Jsou tam i 2 Nepálci, co jezdí pracovat do Austrálie. Příjemně pokecáme a já si kupuji za 40 $ čaje. Loučíme se a jdeme na hotel. Vaříme čínské nudle se sýrem, co jsme cestou koupili. Balíme se na cestu, platíme za hotel a jdeme do internetové kavárny pro pár informací. Na recepci jsme jim nechali z půlky plnou bombu. A znovu do čajovny - fotíme se s borcem, necháváme tam posledních 930 RPS za him. golden a masalu - na ten nám musel dát trochu slevu. Kecáme - o víně, pivu, čaji. Přesvědčujeme ho, ať založí čajovnu. Loučíme se s prázdnou kapsou a jdeme seuložit k spánku na hotel. V noci štěkají psi, často se budíme.

29. prosinec, pondělí

Ráno nám kluk probouzí malého kluka, který nám otevírá. Na ulici je pár lidí - jdeme na New Road a za 500 RPS jedeme na letiště. Tam čekáme před branou, nepouští na letiště - pak odbavíme batohy a jdeme čekat do haly - jíme závitky, procházíme kontrolou. 3x mě ošahávají. Nakonec nastoupujeme o trochu dřív do letadla, máme stejná místa, JK 23. Let probíhá v pořádku, koukáme na 1. kartu a filmy. Před Istanbulem ale děláme kroužek a nakonec se motáme ve špatném počasí sem a tam - několik lidí zvrací, jak to háže s letadlem. Na letišti dlouho čekáme na batohy, Barčin přijede jak prvno. I můj dorazí, tak jdeme zjistit, jestli nám dají hotel - nemáme nárok, tak jdeme na metro a tramvaj do Sulanahmet. Žetony zdražili na 4 liry. Ale kurz je lepší - asi 10 Kč za liru. Prší, je hnusně. Jdeme hledat hotel do uliček pod mešitou. Bereme první hostel a jdeme se projít do města. Gran Pazar - vše je dražší, restaurace s kebabem, pizzou, ayranem, cayem. Pak obchoďák - 2 kg čaje a valíme potmě zpět na hostel. Jdeme z opačné strany, ale zorientujeme se podle informací na rohu a kolejí.

3O. prosinec, úterý

Vstáváme v 4.45. Taxík přijíždí přesně v 5.00. Borec nemluví. Na letišti jsme 5.30 - cena je 60 L, ale nemá asi cenu smlouvat - neroumí anglicky. Jdeme se zbavit batohuů a skrz kontrolu. Pak po obchodech - napřed do Starbucks a s velkými kelímky si jdeme sednout k bráně. My letíme z 206. Po obchodech - ale nic nekupujeme. Vyměníme zpět liry a jdeme čekat - prohlížíme fotky z 2. karty. Let je pohodový 2,5 h. V Berlíně je zoufalé letiště - jdeme na bus, ale jdeme na černo, páč borec nemá na vrácení. Vystoupujeme u ZOO a jdeme přes střed parku k Brandenburské bráně, kde se chystají na Silvestrovskou noc. Sněží. Jdme kolem nového pamaátníku Hlokaustu na metro. Jedme na ZOB, kde po chvilce čekání jdeme do tur. bistra na pizzu a burek. Odjezd busu je v 15.00